Aktuality

Ellóra: tohle už nikdo nezopakuje

Resize of P1100379Asi 30 kilometrů od Aurangabádu na severu státu Maharáštra leží proslulá Ellóra, areál 34 chrámů ze 7.–10. století, vytesaných do skalnatého útesu. Čísly 1-12 se označují buddhistické chrámy a kláštery, 13-29 hinduistické a 30-34 džinistické svatyně. Největší z nich je chrám číslo 16, vytvořený v době krále Krišny I. (757-773) z dynastie Ráštrakútů. Je zasvěcen Šivovi jako pánu Kailásu, tedy chrám Kailasanáthův. (Kailás je posvátná šestitisícovka v jižním Tibetu, na níž podle legendy sídlí bůh Šiva s manželkou Párvatí.) Je skoro 70 m dlouhý, 35 m široký a 30 m vysoký, uprostřed nádvoří o rozměrech 81 x 47 metrů. Ale hlavně je monolitický, z jediného kusu kamene, tedy vlastně sochařské dílo vtesané do skály!

Tvůrci museli odstranit 85 000 tun tvrdého kamene, aby kolem chrámu snížili úroveň nádvoří až o 37 metrů. Při tom vytvořili ozdobnou věž a vnější figurální reliéfy, například monolitické sloupy a slony v životní velikosti. Potom se pustili do interiéru, aby tam vysekali shromažďovací síň o velikosti 15×15 m se 16 sloupy Resize of P1100439a Šivovu svatyni s lingamem. Kameníci navíc zřídili kolem nádvoří podloubí či průchozí galerii s obrovskými plastikami božstev a zvířat.

Je to největší monolitická stavba na světě. Byla zhotovena bez hydrauliky, senzorů, počítačů, trhavin, kompresorů a sbíječek. Obrovským nasazením stovek dělníků a sochařů i silou uměleckého výrazu je to veledílo srovnatelné s Tádž Mahalem.

 

Článek o monolitických dílech v Indii

〈listopad 2018〉

↑↑

≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈

 

Slon indický

Resize of Ganéša tančící (sev Bengálsko, 12 stol)Indický chobotnatec (Elephas maximus) je s prostředím a kulturou jižní i jihovýchodní Asie spojen už věky. Stovky divokých slonů dnes žijí jen na území národních parků. Ochočené slony Indové dříve využívali na těžkou práci, především při těžbě dřeva. Maharádžům sloužili k lovu, slavnostním průvodům a také jako válečné zvíře. Slon je ikonograficky spojován s buddhismem, ale i převládající hinduistická víra má své sloní ikony, například boha Ganéšu. Industrializace Indie ve druhé polovině 20. století sloní práci postupně vytlačila – pár barelů nafty do traktoru je levnější než živit slona a pečovat o něho celý rok. Kromě rezervací uvidíme v dnešní Indii slony jen sporadicky.

Slony chované v zajetí dokáží uživit dary věřících – v některých velkých jihoindických chrámech v Karnatáce a Tamilnádu bývají jeIMG_0489dnotliví sloni jakýmsi stálým chrámovým inventářem, se kterým se, díky dlouhověkosti těchto zvířat, potkáte i desítky let po vaší první návštěvě chrámu. Jiným zdrojem příjmu jsou turisté. Jejich bakšiše možná uživí jediného slona-chudáka, který bývá k vidění (a ovšem i pro selfie s turistou) u parkoviště Červené pevnosti v Dillí. Jiná je situace na turisticky vyhledávané pevnosti Amber u Džajpuru. Turisty nahoru na pevnost vyváží jakási “sloní lanovka”, ve které se točí 70-80 zvířat. Zvlášť v teplých měsících není strmý výstup pro slona úplně snadný, a tak si párkrát během cesty odfrkne a pokropí chobotem své pasažéry. Jednou za rok v březnu odvedou mahauti všechny své slony 10 km do centra Džajpuru na oslavu jarního svátku Holí. Takovou koncentraci slonů na jediném místě nikde v Asii neuvidíte, srovnatelný je snad jen sloní sirotčinec Pinnawala na Srí Lance.

〈červen 2018〉

↑↑

≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈

 

Indické rupie

Resize of indické bankovky

Samotný název rupie lze vystopovat na konci 4. století před naším letopočtem. Staroindický spis Arthašástra, sepsaný v sánskrtu za vlády krále Čandragupty (zakladatele dynastie Maurja), zmiňuje stříbrné mince rūpyarupa, zatímco zlaté mince označuje slovem suvarṇarūpa, měděné tāmrarūpa a olověné sīsarūpa. Za první skutečné rupie se považují stříbrné mince, které nechal razit sultán Šér Šáh Suri (1540-1545), velký protivník druhého mughalského vládce Humajúna a zdatný reformátor. Šér Šáhovy rupie vážily 11,53 gramů. Indická rupie se držela jako kvalitní mince do 19. století, kdy začala upadat v důsledku zavádění zlatého standardu západními mocnostmi. 

Po vyhlášení samostatnosti Indie v roce 1947 země postupně Resize of IMG_0570zavedla vlastní mince a bankovky, typické vyobrazením portrétu Mahátmy Gándhího na všech bankovkách. V roce 2010 byl přijat nový symbol rupie ₹. Na podzim roku 2016 byly nečekaně 8. listopadu s okamžitou platností zrušeny dvě nejvyšší bankovky 500 a 1000 rupií, prý v rámci boje s korupcí a černým trhem. Řada lidí tím přišla o značné sumy v hotovosti a bankovkami si mohli “vytapetovat” domácnost. O dva dny později začala platit nová pětistovka a byla uvedena do oběhu nová bankovka o hodnotě 2000 rupií, která je momentálně nejvyšší hodnotou v oběhu. V dalších měsících byly uvedeny do oběhu i nové bankovky 50 rupií a dříve nepoužívaná hodnota 200 rupií. Samozřejmě opět s vyobrazením Gándhího. Ostatní starší bankovky jsou stále v platnosti, s hodnotami menšími než 10 rupií se v papírovém provedení setkáte už jen vyjímečně.

〈březen 2018〉

↑↑

≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈

 

Vegetariánské thali

Indická kuchyně je neuvěřitelně pestrá. Mnozí Indové, možná většina z nich, podle své kasty a tradice udržují vegetariánské a veganské praktiky. Ze zeleniny a koření, které poskytuje indická příroda a horké podnebí, dokážou vykouzlit tisíce neopakovatelných chutí. Bez uzardění lze tvrdit, že indická kuchyně ve své vynalézavosti a pestrosti může soutěžit s nejproslulejšími kuchyněmi světa, tedy čínskou a francouzskou.

radžastánské thaliVrcholem vegetariánského umění je pro cizince vegetariánské thali (hovorově “vedž thali”), které v jediném chodu představí to nejlepší z denní nabídky kuchyně. Servíruje se na nerezovém tácu s oddělenými mističkami, zvanými katori. Bohaté thali v restauraci v nich nabízí většinou 4-5 kořeněných zeleninových omáček (někdy se jí říká sabzi, jindy – s luštěninami – sambar), skromnější menu ve vlaku nebo na nádraží má ty misky 2-3. V další misce je nepominutelnou součástí thali v severní Indii čočková “polévko-kaše” dhal, v jižní Indii bílá rýže. Přílohu tvoří 2-3 jednoduché pečené placky čapatí z nekvašeného těsta nebo purí nafouklé smažením v rozpáleném oleji. Bohatší thali nabídne i tenoučkou křupavou kořeněnou placku pappadum z cizrny a kousky naložené zeleniny (angl. pickle). Někdy bývají přiloženy nakrájené plátky cibule nebo jiné syrové zeleniny: z hygienického hlediska je to asi nejproblematičtější část celého thali, protože neprošla tepelnou úpravou. Důležitá je miska s bílým řídkým a neochuceným jogurtem dahi, který sice také neprošel tepelnou úpravou, ale v jeho zakysaném prostředí bakterie a mikroorganismy nepřežívají. Jogurt si nechejte na samotný závěr jídla, hořící ústní dutinu ochladí mnohem lépe než čistá voda na zapití.

Jaký je rozdíl mezi veg a non-veg thali?  V nevegetariánském thali je navíc uvařené vajíčko. A jak se pozná opravdu ostré jídlo? V těle strávníka pálí dvakrát: poprvé v ústech, podruhé (slušně řečeno) na konci trávicího procesu!

〈listopad 2017〉

↑↑

≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈

 

Indické čaje

Proslulé indické čaje mají dlouhou tradici. Pravlastí čajovníku (Camellia sinensis) jsou pohoří mezi Indií a Čínou. Čajovník se pěstuje v pásmu mezi 18 a 28° severní šířky. Tradičně assamse používá nejen na přípravu nápoje, ale čajové listy se také jedí, žvýkají, zpracovávají na alkoholické nápoje, krémy a sirupy. Britové iniciovali rozšiřování čajových plantáží v indickém Assamu od roku 1823, odtud se čajovník dostal v roce 1841 do severního Bengálska, v němž jsou nejlepší polohy pro pěstování v himálajském podhůří v Dárdžilingu v nadmořské výšce 1200 – 2000 m, především v oblasti Kurseongu. Na 86 plantážích je tu zaměstnáno přes 40 tisíc lidí. Černý čaj z plantáže Castleton darjeelingEstate u Kurseongu dosáhl při aukci ceny 18 000 INR/kg, z plantáže Makaibari ceny 1850 USD/kg (2014).

Současná indická produkce čaje dosahuje 1233 tisíc tun ročně (sezóna 2015-16), což je zhruba 24 % světové produkce. Největší produkční oblastí v Indii zůstává severovýchodní stát Assam s 307 tisíci hektary plantáží. Rozloha plantáží ve státě Západní Bengálsko činí 140 tisíc hektarů, z toho v Dárdžilingu pouze 18 nilgiritisíc hektarů s roční produkcí 10 000 tun. Významná je i produkce čaje v jižní Indii ve státech Tamilnád a Kérala, především v pohoří Nilgiri, která tvoří necelou pětinu indické produkce. Státní agentura Tea Board India dozírá na kvalitu, obchodování a další aspekty celého čajového průmyslu v zemi. Hlavní produkční oblasti mají docela pěkná a snadno čitelná loga, ne všichni producenti je však na svých obalech používají.

〈květen 2017〉

↑↑

≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈

 

Čechů jezdí do Indie čím dál více

Jako první v Česku publikujeme oficiální data, která dokazují, že zájem Čechů o cesty do Indie dlouhodobě roste. Navzdory skutečnosti, že indická velkoměsta jsou čím dál přelidněnější a hektičtější, a navzdory tomu, že poplatek za víza podražil. Jestliže ve druhé polovině 90. let byl počet českých cestovatelů v Indii kolem 3000 osob za rok, po roce 2000 má vzestupnou tendenci. Oficiální údaje indického Ministerstva cestovního ruchu zahrnují počet vydaných víz turistických, služebních i jiných.

Rok  2006   2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Počet 5 760 7 764 8 549 8 328 9 918 11 256 11 129 10 121 9 878 11 441

Resize of IMG_2643

Zdroj: Ministerstvo cestovního ruchu Indie

Skoro 11 500 osob za rok 2015 je už docela úctyhodné číslo. Pro představu: tolik obyvatel má u nás okresní město Jeseník anebo Vlašim! Za celý rok 2016 to bylo dokonce 12 932 českých občanů!! A pokud se ptáte, kolik Indů přijíždí do Česka, odpověď se snadno najde na webu Českého statistického úřadu. V roce 2012 se v hromadných ubytovacích zařízeních ubytovalo 25 072 Indů, ale v roce 2016 už 67 500 indických turistů a obchodníků. Za rok 2017 bylo toto číslo opět překonáno.

(Za poskytnuté údaje děkujeme J. Škodové)

〈prosinec 2016〉

↑↑

≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈

 

Za Tádž Mahal čistší a bělejší

Přestože v Indii zanechala uplynulá staletí spoustu vynikajících památek, mauzoleum Tádž Mahal v Agře (1632-53, památka UNESCO) zůstává ikonou pro cizince i samotné Indy. Jakýkoliv prasklý reliéf nebo znečistěný kousek mramoru se ihned, řečeno jen s mírnou nadsázkou, dostává na pořad jednání indického parlamentu. Bílý mramor Tádž Mahalu z 300 km vzdáleného lomu v Makrana v Radžastánu získává v posledních desetiletích Resize of P1220132žlutohnědé zbarvení. Indové proti tomu dělají všechna možná opatření. V posledních 20 letech se přímo v areálu měří obsah škodlivin v ovzduší. Návštěvníci nesmějí do areálu vnášet jídlo, žvýkačky, cigarety a zapalovače, o betelových soustech ani nemluvě. V několikakilometrovém okruhu kolem památky byla podstatně omezena a téměř zlikvidována průmyslová výroba. Příjezd turistů ze vzdálených parkovišť zajišťují elektromobily. Ani to nestačí. Úřady v Agře poskytují obyvatelům propan na vaření, aby zamezily spalování odpadků a kravského trusu (tradiční indické palivo) v lokálních ohništích domácností. Tisíce nákladních automobilů jsou převáděny z naftových motorů na zemní plyn. Povrch mauzolea a jeho zářivá bělost se obnovuje bahenní maskou, která se oplachuje destilovanou vodou. Pleť samotné císařovny Ardžumand Banu Bagyam, zvané Mumtaz Mahal, pro kterou císař Šáhdžahán nechal Tádž Mahal postavit, neměla dokonalejší péči!

〈červen 2016〉

↑↑

≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈ ≈

 

ZPĚT